Kateřina Burgertová: ZAVŘENÉ DVEŘE

-

Curated by:

NDM EXTRA

Ačkoli Kateřina Burgertová (* 1986) pochází z Ostravy, s výjimkou účasti na festivalu Kukačka v roce 2019, v jehož rámci vytvořila spolu s Eliškou Fialovou nástěnnou malbu nazvanou Stojí s pěstí, svou tvorbu ve svém rodném městě doposud neprezentovala. Její výstava v Galerii současné malby v Divadle Antonína Dvořáka je tak vlastně jakousi pomyslnou premiérou v jejím rodišti.
Když před deseti lety pořádala pražská Galerie 35m2 výstavu kreseb tehdejší čerstvé absolventky malířského ateliéru prof. Petra Kvíčaly na FAVU VUT v Brně, v úvodním textu k výstavě se objevil citát autorčina prohlášení o tom, že „se na malbu teprve toužebně chystá“. Od té doby samozřejmě vytvořila řadu dalších kreseb a pozoruhodných obrazů, z nichž sedm nejnovějších bude součástí prezentace její tvorby v Národním divadle moravskoslezském. Snad by se tedy dalo říct, že autorčina umělecká touha dochází svého naplnění. Ta její věta ovšem zároveň charakterizuje něco víc než jen vyřčené přání do budoucna. Vystihuje totiž celkový přístup Kateřiny Burgertové k tomu, jak bezpodmínečně svou tvorbu vnímá a postihuje. O chvílích, kdy začíná malovat obraz, mluví jako o situacích plných pochybností, v nichž přitom není kam uhnout. O tvorbě mluví jako o okamžicích, v nichž se mísí radost z nalezení vlastní integrity a úzkost nejistoty. Svůj způsob uměleckého (nejen vizuálního, ale i verbálního) vyjadřování proto neustále ověřuje, zkoumá, zpochybňuje, zavrhuje a zase se k němu vrací. Snaží se snad až úzkostlivě vyhýbat všemu, co by zavánělo nadbíháním módě nebo trendu. Straní se všeho, co by zastíralo vážnost a křehkost toho, co prozkoumá a co hodlá vyjádřit.
V malbách i kresbách zůstává věrná zobrazivému jazyku. V tlumených barevných škálách zobrazuje především to, co ji obklopuje. V melancholicky laděných a dějově vyprázdněných scénách se často objevují atributy důvěrně známého prostředí (dvorek, zahrada, kuchyň, stůl, rozestlaná postel, okno, dveře) transformované do symbolů, v nichž se ukrývá to podstatné – stopy a doteky blízkých, stejně jako symbolika přechodu mezi vnitřním a vnějším, vlastním a cizím, ale také mezi strohou popisností a svobodnou imaginací. I proto se ostravská výstava Kateřiny Burgertové jmenuje Zavřené dveře. Aluze k básni Petra Hrušky Dveře je jistě jen náhodná, ale souznění obrazu a slova zde nádherně rezonuje: „Vždycky se ty dveře zavíraly, samy od sebe, léta letoucí, s pomalým chvatem. Teď se ani nehnou.“
Martin Mikolášek

__________________________________________________________________________


Kateřina Burgertová: Zavřené dveře (Closed Door)

Though Kateřina Burgertová (1986) was born in Ostrava, she has never had a proper chance to show her works here in her birthplace. An exception was the Kukačka festival during which she exposed the wall painting called Stojí s pěstí (Stands With a Fist) that she created together with Eliška Fialová in 2019. For this reason, we may consider this exhibition in the Gallery of Contemporary Art at the Antonín Dvořák Theatre to be her debut.
Kateřina is a graduate of the Faculty of Fine Ars at the Brno University of Technology, where she studied under Prof. Petr Kvíčala. It was ten years ago when the Prague Gallery 35m2 organized an exhibition where Kateřina’s drawings were shown. The introductory text included artist's quote that she “was going to prepare herself for painting intensively." Since then, of course, she has produced a number of other remarkable drawings and paintings, seven of which are included in the exhibition available in the National Moravian-Silesian Theatre. Perhaps the artist’s artistic aspirations reach fruition, and the statement was not just an uttered wish, but the unconditional and overall approach Kateřina has towards her own work. The moments she starts to paint are moments full of doubts with no way back. The process of creation means moments of joy, which comes from finding her own integrity, and anxiety. This is why Kateřina is constantly testing, exploring, questioning, rejecting, and returning to her artistic expression, both visual and verbal. She refuses everything that fawns over fashion and trends, and she is uncompromising when it comes to the seriousness and fragility of what she intends to explore and express.
Kateřina remains faithful to the language of presentation in her work. Using darker colours, she mostly portrays everything around her. Melancholic and empty scenes often feature attributes of a familiar environment (a backyard, garden, kitchen, table, scattered bed, window, door) that are transformed into symbols hiding the essential—marks and touches of the loved ones as well as the transition between the inside and outside, own and strange, and between a strict description and free imagination. That is why Kateřina Burgertová's exhibition in Ostrava is called Closed Door. The allusion to Petr Hruška's poem The Door is surely a coincidence, but the image and word absolutely fit here: “The door has always closed itself, for years and years, rushing slowly. Now they don't move at all”.
Martin Mikolášek

Other exhibitions by NDM EXTRA

NDM EXTRA

Cluster

-

NDM EXTRA

TÁŇA HODANOVÁ – KRÁLOVNA OSTRAVSKÉHO JEVIŠTĚ

-

NDM EXTRA

Antonín Střížek: OBRAZY, KTERÉ JSOU TAK KRÁSNÉ

-

NDM EXTRA

Aleš Hudeček: 370 NM

-

NDM EXTRA

Julie Machallová: MEZI OKNY – AMONG WINDOWS

-